Budovy velvyslanectví

Budovy velvyslanectví a historie Rakouského velvyslanectví v Praze

Začátky Rakouského velvyslanectví v Praze:

Žádná jiná osobnost neilustruje proměnlivé počátky Rakouského velvyslanectví v Praze až krátce po skončení 2. světové války tak jako Dr. Ferdinand Marek.Byl prvním oficiálním zástupcem mladé Rakouské republiky v nově vzniklém Československu a v lednu 1919 byl pověřen vybudováním Rakouského velvyslanectví v Praze. K tomu získal v roce 1922 v ulici Jungmannova 9 (dnes Viktora Huga 10) v pražské městské části Smíchov rohovou budovu, která dodnes slouží jako sídlo velvyslanectví. Do roku 1922 byl ovšem Ferdinand Marek pouze správcem vyslanectví, neboť teprve až 11. dubna 1922 mohl předat své pověřovací listiny do rukou československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, které jej ustanovily „prvním vyslancem Rakouské republiky v Praze“.

V březnu 1938 po připojení Rakouska k Německé říši muselo být vyslanectví uzavřeno, jeho majetek přešel kompletně na Německou říši a Ferdinand Marek byl propuštěn. Válečná léta strávil Marek v Praze a už od února 1945 připravoval společně s bývalým generálním konzulem v Praze Dr. Herbertem Schallenbergem znovuotevření rakouského zastoupení v Praze. Už 12. května 1945, pouze čtyři dny po skončení války, rozhodla československá vláda o poskytnutí dříve užívané budovy v ulici Jungmannova/Viktora Huga rakouskému zastupitelství. Krátce po skončení války sloužila hlavní budova stejně jako školní budovy ležící naproti vyslanectví tisícům lidí, kteří se chtěli dostat zpět do Rakouska, jako provizorní přístřeší. Sám Marek však byl ještě v květnu 1945 zatčen sovětským vojskem a převezen do Moskvy, kde ho podezírali ze špionáže proti Sovětskému svazu. Zemřel 4. května 1947 v moskevském vězení a až v roce 1993 byl oficiálně zbaven všech obvinění a plně rehabilitován.

Velvyslanectví během Pražského jara a po invazi vojsk do Československa v roce 1968:

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa 20. srpna 1968 byla budova velvyslanectví v ulici Viktora Huga 10 nejprve vyhledávána mnohými Rakušany, aby se mohli co možná nejrychleji a bez problémů vrátit zpět do Rakouska.Brzy byl nápor tak velký, že se sotva dalo nalézt nějaké volné místo a velvyslanectví muselo cesty domů organizovat co nejrychleji. Stejně rychle stoupal počet československých občanů, kteří stáli v dlouhých frontách na udělení výjezdního víza do Rakouska. V prvních dnech po 20. srpnu a v září 1968 bylo vystaveno tisíce víz za den bez ohledu na jinak platné úřední hodiny. Nával byl tak velký, protože mezi československými občany panoval v této době politické nestability obzvláště velký strach ze zavření hranic. Vystavení takového vysokého počtu víz umožnilo mnohým reformátorům a vůči režimu kritickým lidem krátko- nebo i dlouhodobý výjezd do neutrálního Rakouska nebo následnou cestu do dalších západních států a bylo mnohými stranami častokrát oceňováno.  Kancléř Richard Gerstenecker byl očitým svědkem těchto týdnů na rakouském zastoupení v Praze a fotograficky zdokumentoval události spjaté s budovou velvyslanectví v roce 1968.Obě níže uvedené fotografie představují budovu velvyslanectví v ulici Viktora Huga 10 s dlouhými frontami žadatelů o víza.

Budovy Rakouského velvyslanectví v Praze:

V ulici Viktora Huga 10 se nachází hlavní budova Rakouského velvyslanectví v Praze (konzulát je přístupný přes vchod z ulice Drtinova 4), která je v majetku Rakouské republiky od roku 1922.Dům byl postaven na konci 19. století na přikaz majitele prádelny Rudolfa Richtera dle plánů architekta Františka Tesaře.Po „anšlusu“ Rakouska Německou říší v březnu 1938 zde sídlilo konzulární oddělení Německé říše.

Kromě toho se v Praze nacházejí další budovy, které přímo patří buď velvyslanectví nebo které mohou být počítány mezi rakouské úřady v Praze: